To, že Marie dělá zin, jsem věděl už celkem dlouho, bohužel mi ho osud nikdy nepřihrál do náruče. Na posledním Brutal Assaultu v roce 2019, v dobách, kdy byl svět ještě v pořádku, si přisedám v zadním pivním stanu na dohled od Kafe Kafka s Marií a veteránské zinařské dvojce Petr Frinta/Dalibor Ňorek. Už tehdy jsem jí představoval jako novou generaci zinařů, kteří přebírají štafetu od mizející generace 40plus. To, že bych si její práci měl pořídit, jsem měl v podvědomí několik posledních let, ale nikdy to neklaplo. Před pár dny jsem vezl Marii z hardcorepunkového svatostánku Hella a ta Mazinerie po ní v autě zůstala. Že prej za svezení. Já ji teď držím v rukou a říkám si, že jsem to dost prokaučoval, když držím až čtvrté vydání a před tím mi tři čísla zinu utekly.

Proč? Mazinerie je jiná než ostatní. Že to zní jako klišé? Možná jo, ale je to pravda. S Marií jsme společně podepsáni pod dvěma deskami. Ona vždy jako autor grafiky. To, že se u ní vášeň pro výtvarno, poetično a hudebno spájí v jedno, z jejího zinu přímo sálá. Vedle textu tu tak jsou komiksové stripy, ilustrace a spousta vizuální poezie. Počkat, vlastně tu je i poezie klasická, což většinou také není standardní artikl jiných hardcoreových zinů. Nebo alespoň ne těch, které se mi kupí v knihovničce. Ale dost možná jsem byl doteď ignorant a výrazná část scény mi unikala.

I tématicky má Mazinerie rozpětí, které si nedělá hlavu s nějakou zažitou tradicí. Rozhovor plzeňského barda Alberta se zpěvákem z NIC a tatérem Michalem „Dodáčem“ Urbanem vzniká na tattoo eventu „Odpoledne a Ječel“ a probíhá přímo ve chvílích, kdy zpovídaný tetuje zpovídajícího. V přepisu je přitom vše, co zachytí mikrofón, včetně toho, kdy Matěj Hošek, který akci fotí, komentuje světelné podmínky.

Další netradiční rozhovor se točí kolem knižních tipů Alexandry Delarge. Už mám objednáno pár věcí, které tu doporučuje. Vedle exkluzivního rozhovoru s blackmetalovými zakuklenci KONČINY a autorským tandemem DĚDA a MYŠINKA tu je rozsáhlá zpověď Míry ze Sedmičky. Kultovní figura, která má určitě co říci a zatím jsem s ním nikde žádné povídání nečetl. Skvělý zásah, jen víc takových. Šest stránek věnovaných pohybu a cvičení v průběhu lockdownu také není úplně standardní téma hudebních fanzinů. Na závěr Malťákovy recenze otáčejí kormidlem zpět do známých vod. To vše je ale protkané povídkami, poezií a grafikou. Mazinerie se nenechává spoutat. Představuje svěží vítr DIY zinové scény. Nemá někdo na prodej ty tři předchozí čísla? Nebo alespoň na půjčení?